Energie a adekvátní odměna
Jak a za kolik....to je to oč tu běží.
Tak nějak by se ptal umělec, ale i obyčejný dělník, který svojí poctivou prací vytváří dílo, jenž je pouhým okem viditelné.
Lékař léčí a uzdravuje, dělník vyrábí, prodavač prodává atd.
Léčitel a duchovní učitel otevírá cestu k duchovním věcem. To jenom na úvod, abyste si samy mohli srovnat věci vedle sebe. Duchovní učitelé jsou lidé a tak mají lidské potřeby. Někdo větší někdo menší. Každý jdeme jinou cestou a máme jiný náhled na věci hmotné.
Hledala jsem smysl v tom, že za věci duchovní se musí platit. Někdy částky přesahující možnosti normálně vydělávajícího člověka. Bylo mi řečeno, když to chceš, tak si ušetři.
Ono by to šlo, ale jak? Příjem mám stejný, doma děti a musím zaplatit služby atd. Znáte to sami nejlépe, kam vaše peníze mizí. A znovu Nerudovská otázka „Mám peníze. Dám je na zasvěcení, nebo rodině a tím ji nebudu šidit?" Zkrátka, pan Neruda se ptal kam s ním. Já se ptám, co zaplatit dřív. Stalo se to, co asi nikdo neplánoval. Lidem byla dána svobodná vůle, znalosti a možnost s touto alternativou něco udělat. Co udělal malý člověk?
Na to si odpovězte sami. Spousta lidí se mě ptá „ A jak to tedy je?"
Člověk dostal do vínku tělo, to obsahuje vše i mysl. Z hlediska duše, tedy duchovního, dostal nitro a vněm máme ukryto to, co obsahuje naše podvědomí. Každý z nás je jiný, zkrátka originál. Je nás moc, kteří ve svém nitru hledají. Je mnoho těch co už ho našli. Někdy sami, jindy z pomocí. Důležité je, jestli poctivě dávají to co jejich duše nese na tento svět.
Znám názor některých lidí. Jeden z nich je „Energie se musí platit. Já je učím, že vše se dnes
platí. Předávám znalosti, otevírám energiím cestu."
A poslední byl opravdu lidský „Ani kuře zadarmo. . .
Jsem člověk, mám tělo, mám city, emoce a mám i energii. Máte ji všichni, někdo víc, někdo méně. Strom se na jaře zelená, tráva roste, příroda si ví rady. A proč myslíte? Dala jsem si trošku divnou odpověď: „Asi zaplatila." Já uhrabala trávník, vodou pokropila záhon a ejhle ono to roste.
No a pak dojedu na duchovní sraz, kde zaplatím čas toho, kdo mi znalosti a samozřejmě zasvěcení předává. Jak jsem mohla zapomenout, že k energiím si mohu dojít sama? Vždyť je to jedno. Takhle si budu myslet, že to je opravdu ono.
To, že hledáme a nevěříme sami sobě, jsou bloky se kterými se tady máme poprat. Strach a lidská hamižnost nám občas přeběhne cestu. A malí človíček se chytí. Dnes není nic jednoduššího, než dát něčemu název, zvolit cenu a metoda je na světě.
Ale teď jinak. Vyzkoušela jsem si občas nějakou metodu. Nebylo to proto, abych více chápala, ale viděla jsem velice zajímavé věci, které mě přesvědčili o tom, že moje cesta, pokud vnímám to co vnímám, je tou pravou.
Teď může někdo říci „Tobě se to mluví a co já?" Znovu opakuji. Každý je originál, každý má v sobě energii, každý kdo hledá, najde. Najděte člověka, který Vám otevře dveře. Najděte člověka, který chce jenom za čas strávený s Vámi zaplatit. Zasvěcení ze zdola nemá nic společného se zasvěcením ze shora. V tom je podstata věci.
Na Zemi jsem člověk, na duchovní cestě jsem duše. Někdo jde první někdo druhý atd. Ti praví učitelé jdou poslední, neboť vědí, že toho brášku, který je hluchý a slepý musí dovézt tam kam mají. A teď : „Zaplať, jinak se otočím a jdu pro toho, kdo dá víc."
Musím žít, musím platit energie, nemůžu chodit bos a nahý. A tak platí pravidlo tady na Zemi: zaplatím Ti čas, to kam dojdu a co pochopím, je na mém snažení jsem přeci školák.
Kdo určí kolik dát člověku? Zkuste sami počítat: dělník má průměrný plat 15.000, beru to odhadem. Politik 60.000, manažer, prodavačka a mohu dál srovnávat. Každý má tolik kolik si zaslouží. Hodinová mzda některých lidí, živících se duchovními věcmi, je někde vysoko nad průměrným platem. A teď kdo jím dal znalosti? Mají je opravdu shůry, nebo koupené na kurzech? Neznamená to, že vím vše nejlíp. Jenom se snažím Vám napsat svůj názor. A tak co se týká duše nechme to na ni. Ona si to najde, nebojte se. Člověku zaplaťte co je lidské, tedy otevření dveří. Ať Vám ukáže cestu a pak, až najdete směr jděte a více si věřte. Vše přijde a jelikož to pravé zasvěcení přichází ze shora, tak pokud se budete snažit a poctivě pracovat nemusíte se bát, že minete.
Každému náleží adekvátní odměna, mě jakožto člověku hodinový tarif. Přiměřený . . .
Jinak bych pak nemohla chápat lidi, kteří řeší obyčejné věci. On totiž, sytý hladovému nevěří. A ten druhý, kdo účtuje, myslím tím za energie ...to asi člověk nebude. Nebo ano?
Je to na Vás. Největší odměnou na fyzické rovině je pro mne zdraví, štěstí, láska obyčejných lidiček, jejich radost a nejvíc si vážím své rodiny. Toto všechno je platba za dobré hospodaření s energiemi. Ty já nezpoplatňuji. To co mě živí je čas strávení s lidmi a to je můj plat. A věřte, ono to funguje.
Je mi občas smutno když mi někdo řekne jakou částku zaplatil za to, aby mu bylo z hůry dáno. Já nevím, ale mám pocit, že středověk už tu jednou byl. Tenkrát si lidé kupovali odpustky. Co myslíte, že dělají teď? Jsou lidé hledající, zvídaví, s očima otevřenýma. Lidé se srdcem na dlani i ti, kdož se bojí. Takový jsme a nebudeme ještě dlouho jiní.
Shůry nám bylo dáno všem tak proč platit? Chce to najít člověka, který mi dá klíč od dveří k mému nitru. Já totiž zapomněl, kde ho mám. A na závěr :
„ Co je nejdražší, nemusí být nejlepší.
Plaťte tomu, komu máte.
Za čas, člověku. Za duši a energii Těm, kteří nás na tento svět
poslali."
Autor:  adminVydáno: 31.10.2010 14:13 Přečteno: 1616x |
Komentáře
SVATÁ PRAVDA
Děkuji za vyjádření vašeho názoru ahoj Zdena
