Fórum

Dobrý večer Hani, jsem ráda , že jsi se ozvala po dlouhé době. Tak jdeme k tvému dotazu. Andělé k nám někdy mluví tak, abychom jim rozuměli. Vysvětlím ti co tím tento zážitek mu chtěl říci. Anděl v modrých šatech byl anděl síly z řady andělů Michaelitů znamená to anděl síly a ochrany. To, že se vyjádřil jako člověk je jednoduchá odpoveď. Jeho slova znamenala odnesu ti tvoji lítost. Lítost a bolest se totiž ukládá fyzicky do močového měchýře. Andělé nám nesou i pozdrav od někoho kdo nechce, abychom trpěli nemocí. V případě tvého otce to je pozdrav od manželky. Víš andělé a jejich řeč je někdy tak lidská, že lidičky jsou z toho překvapeni. Ale oni jsou nám nejblíže a co je lidské jim není cizí. Teď k tvé sestře. Musíš si uvědomit, že každý člověk má dvě cesty a může se vždy rozhodnout. Její zloba na svět je jenom její. Ty ji můžeš říci, že ji pomůžeš, ale vztek ať vypouští jinak. Ne tak, že ho vypustí na tebe. Místo vzteku by měla hledat jak z toho ven. Ten kdo řeší něco v sobě podobného se vždy zlobí na celý svět, ale neuvědomuje si, že problém je jeho. Takže přestat se zlobit a začít něco dělat třeba uklidit celý byt, nebo jít ven na dlouhou túru. Napíši ti větu ...silný člověk hledá,co s tím..... slaboch terč si hledá....tak nebuď terč. To, že bydlíte blízko sebe je dobře. Máte k sobě blíže a nejste sami. Moc vás pozdravuji a přeji i vám hezké léto. Mějte se ahojky Zdena

Milá lZdeni! Děkujeme moc s tátou za tvou odpověd. Odpověd jsem tátovi vytiskla, aby si ji mohl kdykoli přečíst a ujistit se, že ta naše mamka nad námi bude držet ochrannou ruku. Zdeni, je to tak, že i když to budou 21.7. dva roky, co nám mami odešla domů, slyší naše přání tam nahoru, že na ni myslíme, stýská se nám po ní, po její radě, slovu, ale zároveň víme, že ji nesmíme stahovat sem k nám. Taťka je hodně vnímavý, byl na mamku silně vázán, ona byla ta, která vše řídila, táta není praktický člověk, nyní to obstarávám vše já, co se plateb, nákupů. lékařů týká. Mně se často zdává, že jsem na hřbitově u pomníčků a je mi tam dobře. ( ale já už v dětství strašně ráda chodívala na hřbitov).Teď to byl trochu divný sen. Šla jsem k pomníčku, bylo všude ticho, nějací lidé tam byli, najednou tam chodil nějaký muž s pistolí, střílel jakoby na světýlko dolů pod námi, chytal ho, nevím, co to bylo, dokonce vystřelil i blízko mého stehna, jak jsem seděla. Ale nebála jsem se. Jinak někdy mám takový pocit, když něco dělám ( teď jsem natírala rámy kolem okne ve výšce,)že mi to jde dobře a že se vůbec nebojím výšky, jakoby tam mamka byla u mne a sledovala mě nebo spíše hlídala, dohlížela...Zdeni, opravdu je to tak, že lmaminka na nás nezapomene, počká tam na nás až přijde náš čas? Že si opět rozdělíme nahoře role do dalších životů? Snažím se příliš na ni nemyslet, ale ono to přijde samo, ta ohromná lítost, že už s ní nemohu fyzicky být, poradit se s ní, pohladit po ruce, učesat vlasy...když to na mne přijde, jdu raději rychle něco dělat a nahoru pošlu vzkaz, neboj mami, vím, že sis odchod přála a my jsme ti ho přáli, když jslme se loučili. Nezlob se Zdeni za mou zpověď, ale prosím, tobě moc věřím, ty víš....dělám něco špatně? Je sobecké mít lítost? Děkuji moc za přípůadnou odpověď, radu. Hana a taťka Josef.