Fórum
Téma: poděkování
Zaslal/a 14.7.2013 21:26
Hana, (14.7.2013 13:10)
Milá lZdeni! Děkujeme moc s tátou za tvou odpověd. Odpověd jsem tátovi vytiskla, aby si ji mohl kdykoli přečíst a ujistit se, že ta naše mamka nad námi bude držet ochrannou ruku. Zdeni, je to tak, že i když to budou 21.7. dva roky, co nám mami odešla domů, slyší naše přání tam nahoru, že na ni myslíme, stýská se nám po ní, po její radě, slovu, ale zároveň víme, že ji nesmíme stahovat sem k nám. Taťka je hodně vnímavý, byl na mamku silně vázán, ona byla ta, která vše řídila, táta není praktický člověk, nyní to obstarávám vše já, co se plateb, nákupů. lékařů týká. Mně se často zdává, že jsem na hřbitově u pomníčků a je mi tam dobře. ( ale já už v dětství strašně ráda chodívala na hřbitov).Teď to byl trochu divný sen. Šla jsem k pomníčku, bylo všude ticho, nějací lidé tam byli, najednou tam chodil nějaký muž s pistolí, střílel jakoby na světýlko dolů pod námi, chytal ho, nevím, co to bylo, dokonce vystřelil i blízko mého stehna, jak jsem seděla. Ale nebála jsem se. Jinak někdy mám takový pocit, když něco dělám ( teď jsem natírala rámy kolem okne ve výšce,)že mi to jde dobře a že se vůbec nebojím výšky, jakoby tam mamka byla u mne a sledovala mě nebo spíše hlídala, dohlížela...Zdeni, opravdu je to tak, že lmaminka na nás nezapomene, počká tam na nás až přijde náš čas? Že si opět rozdělíme nahoře role do dalších životů? Snažím se příliš na ni nemyslet, ale ono to přijde samo, ta ohromná lítost, že už s ní nemohu fyzicky být, poradit se s ní, pohladit po ruce, učesat vlasy...když to na mne přijde, jdu raději rychle něco dělat a nahoru pošlu vzkaz, neboj mami, vím, že sis odchod přála a my jsme ti ho přáli, když jslme se loučili. Nezlob se Zdeni za mou zpověď, ale prosím, tobě moc věřím, ty víš....dělám něco špatně? Je sobecké mít lítost? Děkuji moc za přípůadnou odpověď, radu. Hana a taťka Josef.
Ahoj Hani, víš smutek je normální lidskou vlastností. Dobře se k tomu stavíš, práce a chuť něco dělat je někdy i velikou záchranou před stavy, které se mohou změnit ve velké deprese. Maminka a její duše tam nahoře je duší vědomou a tak ví i to jak toužíš se s ní pak setkat. Určitě neodejde dříve než se znovu sejdete. Láska a pouta mezi spřízněními dušemi jsou někdy tak silné, že duše na sebe vzájemně čekají. Někdy jdou dolů dříve a potkávají se jen tady dole. Tam nahoře jsou spolu jen chviličku a poté se míjejí. Každá duše to má jinak a tak se potkáváme a jsme spolu stále v kontaktu. Teď k tomu snu. Vím neodepsala jsem hned, snažím se i odpočívat. Muž, který okolo tebe střílel byl sice ve tvém snu člověk. Ale ve skutečném životě je to tvůj strach a smutek sama jsi psala, že jsi se nebála a to svědčí i tvém přístupu ve stavech když tě ovládá špatná nálada. Ve snu, jsi se nebála. Ve fyzickém životě bojuješ tím, že jdeš něco dělat. Sen ti jen ukázal tvůj životní postoj a tvé úsilí nedat se. Jsi bojovník a tak se neboj. Pozdrav tvého tatínka a tobě přeji jen to hezké a pozitivní. Měj se ahoj Zdena