KARMA NEBO MŮJ OSUD
Je spousta otázek a není jen jedna odpověď. Co je vlastně slovo karma? Je to něco tajemného, záhadného? Anebo? Pokusím se o malé vysvětlení. Již v jednom z předchozích článků jsem napsala, že vývoj duše je dlouhý proces. Délka vývoje je několik tisíc let a jako duše musíme zvládnout všechny formy vývoje.
Na samém začátku, jako malá právě stvořená duše, se reinkarnujeme do nižších forem vědomí, protože nemáme ještě svoje zkušenosti. Znamená to tedy, že někde byl začátek. Je spousta lidiček co milují určité druhy rostlin, stromů, ale i kamenů, proč asi? Je jistě možné, že na samém začátku při prvních sestupech sem dolů, do pozemské roviny i oni zakusili svět z pohledu stromu či květiny. Pak přišel další zlom. Každá duše, která si sama zvládla tuto lekci, postoupila dál do vývojové fáze kdy její duše přešla do formy zvířete. Taky máte někdy pocit, že ten váš domácí mazlíček rozumí každému slovu? Není to nic záhadného, jen to je dušička již vyzrálá a příště, v dalším životě, to zkusí už jako člověk. Ano, vím, může to vypadat jako na hlavu postavené, ale kolik z vás se umí pěkně hádat, nebo mám raději napsat, že štěká jako pes? A kolik z vás se brání jako lev a zároveň si chrání svoje teritorium jako medvěd? I tyhle vlastnosti jsme se někde naučili. Tohle všechno trvalo strašně dlouho u někoho i pět tisíc let.
A pak přišel pro nás všechny, kteří úspěšně absolvovali studium, den kdy jsme poprvé zakřičeli jako lidské mládě a tím nám byly do vínku dány zkušenosti a prožitky již uložené v našem podvědomí.
K tomuto bohatství každé duše nám byl nadělen rozum a právo nejednat pudově, ale s rozumem. Dali nám zkrátka šanci samostatně myslet. V přírodě je vše řízeno nejen ročním obdobím (podle toho se chovají rostliny), ale také biorytmem. Zvířata ví kdy je podzim a čas uložit se k zimnímu spánku. Také ví kdy je čas založit další hnízdo a vyvést mladé. Vše je řízeno bez velkého přemýšlení. Je to tím, že tyto duše ještě umějí naslouchat hlasu úplně někoho jiného, než na sto procent používat vlastní rozum. Neznamená to že nepřemýšlí, to ano, ale mají omezené možnosti. Je to jednoduché, zkuste si představit, že dvouleté dítě vám bude radit jak řídit auto. Tak nějak by to vypadalo i s přírodou a zvířaty. Teď leckterý z vás řekne, co se děje s přírodou když zažíváme děj takový jaký je? Napsala jsem vám, že ona poslouchá, na rozdíl od nás, a tak plní jen to co má. Něco nám ty nižší duše chtějí říci. Človíčku přemýšlej!
A tím se dostávám dál, k duši na vyšším stupni svého vývoje, kde jsme všichni ti, kteří se honosí titulem člověk. A dostali jsme ještě na cestu dolů dárek v podobě svobodné vůle a rozumu ....
A tak jsme ho začali používat, někdy dokonale, někdy méně a tím „s vlastním rozumem" děláme chyby, nebo naopak vše perfektně zvládneme. A tak se vracíme a učíme se dokola neopakovat to, co není pro duši nedokonalostí, ale učíme se dokonalosti. Vyzrát do této podoby je taky dřina a tím je tento čas pro nás určený na další čtyři až pět tisíc let. Taky jsem se divila, jak dlouho mně trvalo než jsem začala otevírat oči...
A teď si představte kolikrát se v jednom století můžete opakovaně narodit a zase odejít. Někdy odcházíme ve vysokém věku, jindy umíráme jako děti. Je to nespočet životů a proto není v našich silách v jednom vtělení vše vyřešit a dotáhnout k pomyslné metě vítězství. Na každé nové pozemské vtělení máme omezený počet úkolů (nezapomeňte, že sem jdeme do školy). Ty si více jak ze sedmdesáti procent píšeme sami, zbytek je na učiteli, který nás poslal do školy. Asi nikomu z nás se moc nechce řešit a učit se vyřešit věc, která je v našem životě bolavá. Bohužel i to musí být. Svým dětem taky dáváte opravit úkoly, když donesou špatnou známku. To samé děláme se svým životem. I vy jste řekli „já to vyřeším".. uvidíte, každý se tam nahoře bije do hrudi a říká „to zvládnu". A přesto, že tohle vyslovíme, raději vám to sami dopíší. Myslím tím elohimy tvoření, ano jsou to oni, kteří nám pomáhají vytvořit takový plán práce na který máme dostatek sil. Každý tam máme chuť to dotáhnout do konce, myslím nějaký problém, který je tady dole na zemi jak hora a ne a ne ho obejít. Tady se pak bojíme a tím si stavíme další zeď. O to těžší pak máme najít odvahu k dalšímu úkolu.
Karma je soubor prožitků, zkušeností, emocí a citů. Abychom ji mohli vyřešit najednou v jednom životě tak to opravdu nejde. Do každého života neseme jenom tolik, kolik vůbec ta naše schránka, tedy tělo, je schopné zvládnout a vydržet. Podle odolnosti nejen duše, ale i těla dostaneme i tíhu životů, které máme řešit. A tak se stane, že sepsáním reinkarnačního plánu pro tento život máte například řešit blok z 12 století a při tom si ještě dořešíte zážitek z 19 století. Život je tady dole proto, abychom se naučili vše a zároveň se naučili přemýšlet.
Občas mě zarazí když někdo řekne, že má vyřešeno. Věřit mu nemohu, a to z jednoho důvodu. Může mít vyřešeno pro tento život, ale že by byl svatý o tom pochybuji. Víte i ti, kteří dořeší karmu předepsanou do tohoto života si musí dávat velký pozor na to, aby si nezačali tvořit novou. Malé prohřešky jsou nám nakonec odpuštěny, ale ty větší musíme sami nějakým způsobem napravit. Vždycky si vzpomenu na zážitek, který se odehrál na setkání lidí, kteří již o duchovních věcech mluvili dosti fundovaně. Bylo to tak před deseti lety, přijela jsem tam opravdu jen proto, abych si poslechla něco zajímavého a hlavně se zase trošku odreagovala od shonu normálního života. Po dvou hodinách jsem se dozvěděla, že ti, kteří tam sedí, jsou pomalu dokonalí a málem s titulem anděla. Nevěřila jsem. Když jsem předčasně opustila toto setkání, v autě na cestě domů jsem slyšela větu od svého průvodce: ,,kdyby byli opravdu takoví, tak jim už šustí křídla". V první chvíli se mi ulevilo, že jsem neopustila toto setkání ze své paličatosti, ale proto, že se opravdu necítím být svatá a osvícená. Dneska se tomu i zasměji a často tuhle větu v souvislosti s vysvětlováním co je karma používám: „Už vám šustí křídla? Pokud ne, nezoufejte, jednou budou..." Alespoň lépe chápete větu, že jsme všichni na jedné lodi. Někdo je ušpiněný od práce, jiný je umytý a navoněný, ale ještě tady. K tématu o karmě se ještě zmíním v dalším článku. Ahoj všem.
Na závěr vzkaz od mistra Serapis Bey:
Na mentální úrovni mnoho z vás již křídla vlastní a ve chvíli kdy odcházíte nahoru si uvědomíte jejich pravou podstatu. A tím i malichernost dohadů o tom, kdo je již duchovně zralý postavit se do nové služby po boku andělů. Učte se stát po boku jeden druhému. Andělé se také dovedou semknout v jeden velký šik a jdou vám na pomoc. Malichernosti hoďte stranou a začněte tvořit ......
Autor:  adminVydáno: 15.10.2011 8:49 Přečteno: 2368x |
Komentáře
Blani čas na zemi běží rychle, ale z pohledu duše máme moře času. V tomto životě stihneš vše, co jsi sama sobě uložila jako úkol. Neboj vždy si řekni, že vše má svůj čas. Tak, měř čas podle svého pocitu dělej věci pomaleji, ale z větším zaujetím. Vše se nastíčá a pak zjistíš, že jsi vytvořila velké dílo, které je jedním slovem život. Ahoj Zdena
Ahoj Zdeni,
jsem tak ráda, že se můžu vracet k tvým článkům. Vždycky mi to pomůže srovnat si to. To když se vzdálím a začnou se na mne valit pochybnosti anebo když příliš podlehnu tady tomu dole. Pak v tom plachtím a potřebuju se srovnat a dát zase dokupy. A díky tobě mne to tady dole zase začalo bavit. Vždycky jsem ráda tvořila a pracovala s materiálem - hmotou v různé podobě, ale co ještě pořád neumím - nenakládat si na sebe a nedávat si nemožné termány. No jsem truhlík, já vím, dělám si to sama - sama na sebe si pletu bič. Protože bych toho tolik chtěla zvládnout - a tolik toho mne baví.....vždyť tady můžu z kusu hadru udělat svýma rukama rukama něco užitečného.......díky