MYSLETE VÍC I NA ZEMI
Dnes je doba, kdy přichází spousta lidí s různými názory, co na nás země chystá. Někdo tvrdí, že je lepší zemi nepomáhat, že je to příroda a ta si pomůže sama. Tak toto bych viděla tak před sto lety, kdy nebyla Země tolik vydrancovaná a zničená ze všeho, co člověk na jejím povrchu působí.
Teď se možná někdo lekne, že jsem zanícený ekolog. Ujišťuji vás, že ne. Nerada bych se jako žena vracela k praní na valše nebo k vaření na otevřeném ohni. To opravdu ne. Ale budu velice ráda využívat nové moderní technologie, které zemi nezatěžují.
Začneme ještě z jiného soudku. Zem je z duchovního hlediska něco jako učební prostor - škola. Je pravda, že i v normální škole jsme občas popsali zeď či rozbili okno, ale to se dá napravit. Na duchovní rovině ta oprava však trvá mnohem déle a nejde to tak rychle. V této chvíli opravujeme sami sebe, spravujeme staré duchovní principy a snad se naučíme je i dobře používat. Říkám „snad". Ono ve vývoji lidstva se vše opakuje.
I Albert Eisten již znal teorii relativity a věděl, že lidstvo kráčí po stále stejné cestě, která opisuje elipsu. To, že se jako lidstvo dostáváme do bodu zlomu, je přirozené. Nepotřebuji mít fyzikální vědomosti, abych pochopila, že chozením po elipse se dostávám jednou za čas do stejného místa. Na této cestě pak můžu vidět, jak lidstvo neustále opakuje stejné chyby.
Například na archeologickém výzkumu je úžasné, že objeví něco, co tu bylo před dávnými věky a vědci nemohou pochopit, jak je možné, že primitivní společnost vládla takovou technologií. Ano. Je z logiky věci jasné, že každá kultura vládla nejen jiným jazykem, ale i věcmi z oboru vědy, které my dnes znovu objevujeme.
Bohužel dnes dochází k tomu, že vládneme nejen svým osobním věcem - tedy majetku. Což je v pořádku pokud máme majetek nabytý poctivou cestou. Ale bohužel mocipáni tohoto světa berou do ruky i to bohatství, které má Země pro všechny. Proto je moc v rukách těch, kteří na pokladech země bohatnou a na druhé straně je bída. Chápu to z pohledu ekonomického, geografického, ale ne z pohledu lidského. Nedávno jsem řekla: „Divím se, že nám ještě neúčtujou vzduch."
Matka země je živá, bohužel nyní je z duchovního náhledu jako stará a otrhaná bytost, na kterou si ukazujeme prstem, když nám ještě o své síle dá vědět. Psala jsem o nových a ještě silnějších energiích. Jsou to provazy světla sestupující dolů z vyšších dimenzí a kotvících na zemi - tomu se říká iniciace světla. Je to jednoduché, pokud se země z hlediska energetického má posunout dál, musí mít více síly. Ta síla je světlo.
A teď věty nadiktované a zapsané již před dvěma roky:
„Dojde k ukotvení dalších ještě silnějších proudů, tyto proudy budou obrazem země, který je nahoře. Jednoduše řečeno - co je nahoře, bude dole. Ne obraz země, jak ho člověk vytváří svým jednáním, ale obraz země tak, jak byl určen stvořitelem. On je ten nejvyšší hospodář a co udělá dobrý hospodář, když vidí, že dílo jeho je špatně využito?"
Tyto věty nejsou moje. Jenom píšu to, co mi bylo sděleno. Z těchto vět někdo z vás může mít strach, ale věřte, že zbytečně. Bylo tím jenom ukázáno, že země dostává záchranný kruh. A to, co jsem již napsala o světle, je pomoc nejen pro ty, kteří to myslí poctivě a není jim jedno, co se okolo nich děje .
Každý z nás a zvláště mám na mysli ty, kterým ještě lhostejnost nevzala poslední zbytky lidskosti a soucitu. Mnozí se v nynější době zapojují do celosvětových meditací. Nemohu říci, že je to špatně ale ani, že je to dobře. Vysvětlím. Kdysi mě učili dívat se na lidi. Dívala jsem se jako dítě, které nic nechápe. A tak mi ukázali, jak lidé pro víru do kostela chodí. Ve chvíli, když jsou v kostele, odříkají naučenou modlitbu, jejich ústa sice mluví, ale jejich srdce zůstane zavřené. Takto se chová mnoho z těch, kteří se modlí. Jen vyjdou z kostela, už si hledají jinou zábavu - například v tom, že pomluví sousedy. Tohle mě učili a řekli mi také, že není důležité jakými slovy TO vyslovíme, ale je důležité, jestli jsou ta slova od srdce. Jen ta mají váhu. Jen taková jsou vyslyšena. Proto nejsem zastáncem hromadnosti. Polovina lidi dělajících meditaci myslí na úplně jiné věci. Není to proto, že by neuměli meditovat, ale běh jejich myšlenek se nedá zastavit.
A tak se stane při takovýchto akcích, že i temnota má o energii postaráno. Pokud to vyjde z vašeho srdce a bude prosba upřímná, tak světlo udělá svou práci. Pokud to děláte jenom pro to „abych se nevymykal" a myslíte na jiné věci, tak světlo nemůže prorazit bariéru, kterou máte v sobě jenom proto, že vaše soustředění utíká v myšlenkách jinam.
Proto jsem zastáncem jednoduché meditace. Posílám světlo tehdy, když to cítím upřímně a nejsem myšlenkami úplně jinde. Myslete na to, že když je to od srdce, má to váhu a světlo vyslané i prosba bude vyslyšena. To mě učili - neplácat prázdnou slámu, ale pěstovat zrno a z toho už se dá upéct chléb. A to je ta energie, kterou v této době potřebujeme nejen mi lidé, ale je důležitá pro zemi, která nás tu všechny nosí.
Ještě vám napíši jednoduchou meditaci, kterou můžete sami dělat ve chvíli, když to budete upřímně cítit a vědět, že je na to ten správný čas.
Pohodlně se posaďte, uvolněte se a začněte soustředit myšlenky na místo na zemi, na kterém se cítíte dobře - například louka, les nebo mořská pláž. Sami si zvolte místo. Poté se začněte soustředit na to, že se před vámi objeví bytost představující matku zemi. Nechte pracovat svoji fantazii. Může být jako víla nebo jako stará žena. V každém případě se podívejte, jak je svázaná provazy a nebojte se jí ty provazy rozmotat a spálit, a pak se dívejte, jak se z ní opět stane nádherná bytost. Poté jí předejte světlo ze svého srdce a poproste o předání tam, kde je ho nejvíce v této chvíli zapotřebí. Ona sama nejlépe ví, kde je málo světla.
Vám světla neubude a jinde pomůže. Nakonec se rozlučte a poděkujte za to, že je pořád s námi, a to i když se nechováme dobře. Světlo ve vašem srdci je i pro vás - naberte si ho do dlaní. A ve chvíli, když se vrátíte domů, prozařte celý váš byt nebo dům. Poté se znovu soustřeďte na to, že jste doma ve svém bytě.
Jenom malý dovětek. Ty provazy může někdo vidět hodně silné, někdo naopak slabé. Je to proto, že každá duše tím, jak se reinkarnuje, vytváří nejen karmu s druhými, nejen bloky sám v sobě, nejen bloky vůči stvořiteli, ale bohužel i bloky k matce zemi. Tyto vazby se objevují právě jako ty provazy. I to je součástí našeho čištění - rozvázaní uzlů k matce zemi.
Osvoboďte každý sám Zemi, na které je i část vaší karmy, a pak posílejte světlo. Nebo pokud si nejste jistí, mentálně ho předávejte andělům, vílám a oni opravdu vědí více než my. A tak nejlépe pomůžeme zemi - planetě.
Možná bude pro vás toto zjištění a tento náhled důležitý i z toho důvodu, že sami máte pocit, že jste vždy byli vůči zemi hodní. No i v jiných životem a jiných časech občas lidé zneužili bohatství země pro bohatství jednotlivce.
A tak Vám moc přeji, ať se Vám meditace povede. Možná Vám přinese malinko jiný náhled na meditace řízené „někde z centrály". Ono se tím ztrácí to nejdůležitější - člověčenství a upřímná účast jednotlivce.
Na závěr
Neustále chceme mít okolo sebe bohatství jak energetické, tak fyzické, ale ono není, kde brát. Tak znovu a ještě z větší razancí vytváříme blok i k tomu, co nám jako jednotlivci bylo dáno. Zkusme znovu vyrovnávat příjem i výdej - to je zákon akce a reakce. Nesvazujte zemi přehnanými nároky a dejte jí svobodu. Ruce kdo má volné, ten velké dílo může tvořit. Země dokáže tvořit zázraky, tak jí k tomu dejme šanci.
Autor: admin Vydáno: 8.1.2011 16:06 Přečteno: 1939x |
Komentáře
Ať jsou šťastny všechny bytosti !
Děkuji i za tento příspěvek, i to je způsob pomoci a přesto funkční. Každý může udělat pro zemi a svět to nejlepší. V těchto dnech je to hodně důležité došlo k otvírání dalších proudů. Možná někdo z vás cítí větší tlak v hlavě. Sestupují ještě silnější energie. Otvírá se pole, které bude energeticky zaštítovat to co je zde. Sloupy jsou postaveny, bude se stavět most. Nádherně jste to popsala, chceme dýchat a cítit. A tak je důležité vložit do tohoto systému to nejlepší co je v nás. Někdo to vezme od podlahy, někdo může vymalovat a jiný udělá střechu, důležité je, že je od srdce. Každý člověk je jinak duchovně zralý a každý dělá co nejlépe umí. Vše jsou návody, a tak dělejme co můžem a co je nám jako člověku dovoleno. Každá kapka v moři je důležitá, každá kapka světla je důležitá. Jedna kapka moře netvoří, ale milióny kapek moře vytvoří. Děkuji i za takovou pomoc. Zdena
Zdravím všechny s otevřeným srdcem,
i když jsem spíše člověk se zavřenými ústy, po přečtení článků a komentářů jsem pocítila potřebu také něco málo vyslovit.
Chápu plně Zděňčin způsob, i to, co má na mysli Zdeněk. Co člověk, to individuální a jedinečný způsob pomoci a prosvětlování. Někdo pracuje s vizemi (používá svou mysl, která je opravdu dokonalým projekčním nástrojem nástrojem), někdo jde cestou srdce a soucítění, někdo jde za mysl..Dovoluji si nabídnout další z možností, která nepracuje s představou, je kdykoli k dispozici každému z nás, je bezprostřední a přirozená. A tou je vědomá pozornost.Po zklidnění a zvnitřnění někde na tichém místě, můžeme začít taky s představou, ale úplně jinou, než nabízí Zdenka. Trocha katastrofy na úvod nezaškodí,(vždyť, kdo nezažil utrpení, nemůže plně zažít štěstí..). Koneckonců, je to jen naše představa a ta nám nemůže ublížit. Představme si, že je Země zdevastovaná, pustá a mrtvá. Nikde žádný život, žádní ptáci, žádné stromy, žádná potrava, koryta řek jsou vyschlá, prameny se nenávratně vytratily, vzduch se přeměnil na dusivý plyn. Jsme hladoví a už není nic, čím bychom se nasytili, jsme vyprahlí a nikde není kapka vody, třeseme se zimou, naše plíce marně lapají po dechu, dusíme se.. Hrůzostrašná představa, že? (Myslím, že tak drastická vize ani není nutná, všichni dobře víme, jak nás může vykolejit byť i jen taková drobnost, že na chvíli vypadl proud nebo přestala téct voda). Takže honem zpátky do života, k sobě, ke svému tělu, tady a teď. Zhluboka se nadechněme, jsme sytí, nežízníme, je nám teplo. Není nádherné naplnit své plíce a každou buňku čistým a svěžím vzduchem? Není nádherné, cítit ve svém těle proudit životadárnou vodu? Není nádherné cítit teplo svého těla, jeho pevnost, pružnost, měkkost, sílu, energii.. Možná si právě teď plně uvědomujeme, že naše tělo je, OPRAVDU JE ZEMÍ, JE VODOU, JE VZUCHEM, JE SLUNEČNÍ ZÁŘÍ. Možná, že z tohoto hlubokého uvědomění si sounáležitosti svého těla se Zemí, pocítíme v srdci hlubokou vděčnost ke všem zdrojům našeho fyzického života na této nádherné planetě. Vyzařme tuto vděčnost, pošleme ji Zemi, pošleme ji vodě, pošleme ji vzduchu a Slunci a stromům..Pošleme také svou prosbu za odpuštění, za všechny křivdy, které se vůči Zemi dopouštíme.. A nakonec vyzařujme a posílejme svou lásku, která se v nás může aktem uvědomnění, prosby o odpuštění a projevenou vděčností otevřít a hluboce zintenzívnit. Můžeme do ní zahalit celou planetu, můžeme jí prozářit celý vesmír..Copak bychom mohli nemilovat něco, co je naší neoddělitelnou sounáležitostí? Pokud se v nás odehrálo, byť jen malinko, z tohoto úžasného mystéria sounáležitosti a sjednocení, už na něj nezapomeneme, můžeme pak kdykoli, kdy si to uvědomíme, pohladit a obklopit energií milosti Zemi, vodu, lidské bytosti, zvířata, cokoli, co je pro nás v danou chvíli důležité..Tak nás může, něco tak prostého, jako je pozornost a uvědomování si sama sebe v přítomném okamžiku, dovést k prosvětlení a transformaci vlastní bytosti, prosvětlení Země, prosvětlení Všehomíru..
Ať jsou šťastny všechny by...
To co píšete je věc, která je všeobecně známá. Je samožřejmé, že člověk nebude svýn konaním přidávat do systému více nepořádku než tam již je. To je příklad člověčenství, mé články jsou i návodem pro lidi,kteří již toto mají zažité. Chránit a nezneužívat. Jsou i tací ,kteří už mohou změnit náhled na svět pomocí své psychické složky, které se říká nitro,nebo duše. I to je pomoc nejen jim osobně,ale hlavně zemi. Těch ,kteří už vědí o čem píši rozumí.Na toto i jiné téma otevřu diskuzi ,možná, že porovnání i z jinými názory nebude na škodu věci. Mějte se a hezký den. Zdena
Děkuji za příspěvek, který jste napsala, jen mám malinko jiný názor na pomoc matičce Zemi. Vytvářet pomocí fantazie představu bytosti a osvobozovat ji ze sevření provazů je krásná představa, ale je to jen představa, je to emoce vyvolaná v naší mysli. Psal jsem v minulém příspěvku, že člověk, který chce dojít k moudrosti neboli k osvícení jde s otevřeným srdcem a uvažuje, mluví i koná, co mu radí jeho duch = jeho cit. Takový člověk nebude např. vyhazovat odpadky z auta vedle silnice, nebo je pohazovat po lese. Takový člověk kolem sebe šíří světlo a může být vzorem pro ostatní lidi a pomáhat tak i těm, kteří jsou lhostejní, nebo mohli by být lhostejní k přírodě a k okolí, kde žijí.. Posláním člověka zde na Zemi je nejenom dojít k moudrosti, ale i chránit přírodu. Že dochází stále k devastaci přírody je skutečnost a Země se bude stále více tomu bránit.
Zdeněk