Vyhledávání

Uživatel

Odkazy

O ODCHODU DUŠE DOMŮ

Z lidského hlediska je smrt něco, co otřese i s tím, kdo se cítí být velkým hrdinou. Ztráta člověka v nás vyvolává obrovské vlny smutku a zároveň i pocitu, že to nezvládneme.

Z lidského hlediska to chápeme velice dobře. Po prvotním šoku si uvědomíte, že člověk, který tu byl už není. Pak následuje pláč a veliká bolest. Nejsme bez citu a tak i slzy patří k odchodu milovaného člověka. Je to jako když po dni přichází noc. Bylo by od nás nemorální myslet si, že tělo člověka, který tu byl, si nezaslouží úctu. I v něm přebývala duše, která již nechce nosit ten těžký šat, zkrátka se těší domů. V úctě bychom měli chovat místo odpočinku tohoto těla. Mělo by to být místo, kde alespoň jednou za čas z úctou a poděkováním vzpomeneme na toho, kdo nosil tento šat zvaný tělo. Svým pobytem na Zemi i on vykonal tady dole nejen očistnou, ale i vzdělávací pouť pro svoji duši. Vzdáváme tím úctu člověku a zároveň tam nahoru posíláme vzkaz . Nejen jemu, ale i Bohu za to, že nám dovolil, abychom byli spolu.

Ve chvíli, kdy člověk opouští své tělo dle svého reikarnačního plánu, má připravenou cestu pro přestup vzhůru. V žádném případě není sám. Doprovází ho andělé, někdy i bytost, kterou on sám znal. Je to proto, aby se nebál odejít. Podotýkám, že toto platí pro odchody plánované, na něž jsou tito lidé již připraveni. Sami znáte ten pocit, kdy si o někom myslíte, že jeho cesta se krátí. Ten, kdo vnímá auru, může ji vidět velice oslabenou. Je to tím, že život daného člověka se vytrácí a jeho čakry se uzavírají. V té chvíli duše opouští tělo. Po vystoupení z těla neodejde hned, ale navštíví všechny blízké a někdy dá o sobě i vědět. Není to proto, aby nás děsila, ona nám jenom dává znamení. Jako by říkala: ,,Není mi smutno. Mějte se tu krásně a já jdu domů." Po rozloučení odchází domů.

 Tato duše při příchodu nahoru svléká těžký šat. Jedná se o oblečení duše, které si nosíme. Představte si těžký kabát, ve kterém je nachytaná spousta emocí a smutku, který se zde nashromáždil za celý pozemský život. Duše nejde hned před karmickou radu, jak se obecně předpokládá. Ale po svlečení se umyje, obdrží čistý šat a dostane najíst. Není to jídlo jako na Zemi, ale pro unavenou duši je to jako sytý oběd. Pak vyčkává v sálech, jež jsou pro tyto duše určené, až do dne, kdy tady na Zemi se pozůstalí jdou rozloučit s tělem zesnulého. V den pohřbu duše opět v doprovodu přichází dolů a navíc se znovu dotkne každého, koho milovala jako člověk. Aniž bychom si to uvědomili, její dotek je pro nás impulzem, kdy propukáme v pláč. Po ukončení obřadu duše znovu odchází, ale tentokrát již výše - na místo, kde již čeká na vyslyšení. Jakmile na ni přijde řada je předvolána před karmickou radu. Jde a tam se teprve dozvídá, co zvládla a co ne. Jakmile je toto posuzování před karmickou radou u konce, odchází dále do míst, která jsou nám duším určená. Příště napíšu víc o místech, kam jsou duše odeslány.

Velice často je duše po plánovaném příchodu unavená. Je to například proto, že opouštěla tělo po dlouhodobé těžké nemoci. Potom se i na duši  objevují šrámy,  které potřebují čas na zahojení. Po uzdravení začíná pro duši nový cyklus. Odchází ke svým blízkým tam nahoře a připravuje se na novou reinkarnaci .

Příprava spočívá v tom, že se nejen seznamujeme z novými úkoly, ale zároveň, procházíme novou učební látku. Například příště mě čeká zvládnout naučit se být dobrým otcem a k tomu potřebuji mít v duši pocit, že být dobrým otcem neznamená jenom domů přinášet finance, ale umět dítě mě svěřené i obejmout. Dále se učíme nahlížet do tajů různých oborů. Opět uvedu příklad. V příštím životě máte být úspěšný malíř. Tento dar je do vaší duše vložen poté, co zvládnete různé techniky tvorby a hlavně dokážete objevit krásu v umění. Proto má každý z nás jiné vlohy - někdo zpěv, jiný sport, někdo je vědec atd.  Podle toho, jak úspěšně procházíme školou nahoře, tolik věcí tady umíme. Revoluční objevy lidstva se jeho nositelé dovídali taky v této škole. Podle tohoto plánu je pak jeho nositel obdařen i inteligencí. Jaký by měl smysl objev nějaké látky, která zachrání spoustu lidských životů, a nemohl by být použit jenom proto, že člověk, který ho na svět přinesl, nedosáhl ani základního vzdělání tady na Zemi. Vše je srovnáno a plánováno. S tímto plánem přichází i plánovaní kam a ke komu se vrátím. Dost často se duše vrací do rodin odkud přišly, pouze si vymění role. Je to proto, že z karmického hlediska nedošlo k narovnání všeho, co bylo mezi některými členy této rodiny. V pozemské rodině neseme pak viditelné stopy. Například podobu s předchozím příbuzným, dokonce i jeho některé povahové vlastnosti. Ano, v tomto plánování je i genetika.Vždyť jaké překvapení by čekalo rodiče, kteří jsou běloši a narodil by se jim kluk nesoucí znaky černocha? Pravda je taková, že vše je plánováno.

Vrátím se k podobě duše tam nahoře. Svou podobu si duše ponechává i tam nahoře do chvíle, než je ukončen vzdělávací proces. Poté je jí navržena podoba nová. A zde pak nastupují elohimové tvoření, kteří podle plánu do duše  její nové podoby vkládají. Rovněž tak zkušenosti, které jí budou k užitku, dále pak nový reinkarnační plán a spoustu dalších nových věcí, které zde nebudu popisovat. Po dokončení se čeká na schválení k reinkarnaci a po obdržení pečetě, která je naším průkazem a hlavně propustkou,  může duše sestupovat dolů. Duše dole se navazuje na hmotné tělo budoucí maminky. Dochází ke vzniku nového života, na který dotyčná žena již čekala. Nebudu znovu popisovat vše jenom vám prozradím, že nový život, ke kterému je duše připoutána, začíná ve chvíli prvního tlukotu srdce. Duše může ještě nahoru a vrací se dolů. Ve chvíli, kdy je jí zavřena brána, projde naposledy dolů. Bývá to tak měsíc před porodem. V ten moment je nám malinko přikryto vše, co do této doby jako duše víme. Pochopte jedno, kdyby každý hned na začátku věděl, co ho čeká při plném vědomí duše, tak velice málo by nás tu chtělo zůstat. Jak je to perfektně zařízeno, abychom se do školy zpátky vraceli. To, co je v nás, se včas objeví. Jediné, co my máme dělat, je využít vše, co jsme se jako duše naučily. A tím projít úspěšně další lekcí zvanou život.

Ještě bych ráda napsala, že děti si často vzpomínají na dobu, kdy byli jinde. Často se stává, že mají otázku, na kterou jim nemáme co odpovědět. Týká se to vět, které neměly kde slyšet, neboť jste před nimi o nich nikdy nemluvili. Některé děti mají tento náhled otevřený do šesti jiné do sedmi let, je to různé. Pak vše zapomenou. Je to dobře, protože se musí vzdělávat, chodit do školy a mají spoustu i jiných aktivit. Všichni jsme byli dětmi a někdy pěkně divokými. Ve chvíli, kdy dospějí a v jejich životě se objeví nějaká překážka, nemoc, problém, hledají řešení a odpovědi na různých místech - u lékaře, psychologa, v náboženstvích různých směrů. Pokud ani to je neuspokojí, snaží se zorientovat ve věcech mezi nebem a Zemí sami. I to je náš vývoj, každý plán je jiný. Jak duše dospívá jednotlivými životy, tak se jí otevírají nové možnosti i tady dole. Od toho se odvíjí i zaměření nejen pracovní, ale i zaměření našich zájmů a koníčků.

Život je dar a tak bychom ho měli i brát nejen z pohledu duše, ale i z pohledu lidského těla. Občas se chováme macešky, nejen k sobě, ale i druhým.

Važme si jeden druhého, po čas nám každému zde určeném máme šanci i jako člověk tu lásku těm našim nejbližším ukázat.

Na závěr: S bolestí, která zasáhne srdce, žije snad každý. Ten kdo jí poznal, ví jak bolí. Jedinou útěchou nám je naše víra v to, že se znovu potkáme. Ve chvíli bolesti si uvědomíme, jak pozemské statky nejsou důležité, všechny poklady světa nezahojí nic. Jediné co nám zůstane je šrám na srdci a ten se snažíme přežít. Nejlepším lékařem je čas. Jizva zůstane, zkušenost, jak se i s tímto vyrovnat, také. 

Autor: admin Vydáno: 29.1.2011 20:47 Přečteno: 13307x