Kategorie: Články

Odpovědnost za sebe i druhé

Každý člověk je tu proto, aby se naučil nejen žít podle pravidel svého vlastního životního úkolu, ale je navíc odpovědný i za druhé. Nikdy se nezříkáme odpovědnosti za své děti,  chyby které způsobíme svým životem atd. To jsou věci všeobecně známé. Ale věřte, že jsem občas potkala lidičky, kteří byli přesvědčeni, že odpovědnost není v jejich rukách. Bylo mi občas smutno z přístupu k jiným.

Budu psát o odpovědnosti z hlediska duchovních nauk.

Jak vypadá? Koupit se nedá,  tu se musíme učit. Ale, jak? Je spousta učitelů těchto nauk, kteří odpovědnost za své žáky mají. Váží si jejich přízně a o to více je to naplňuje klidem to, že žáci budou jednoho dne znát více, než oni sami. Dobrý učitel se pozná podle toho, že žáka umí pochopit, vysvětlit mu kde je problém a umí ho nasměrovat tak aby došel tam kam má.  O to víc je odpovědný za jejich vývoj a osud, který tímto svým učením pomáhá vytvářet.  Znám bohužel i takové učitele, kteří spíše prohlásí, že každý je tu sám za sebe odpovědný. Elegantní způsob jak nebrat na sebe závazek. Proč se starat, vždyť jsou dospělí?!

Opravdu jsou? Vždyť člověk se rodí nahý a slepý a přichází na tento svět, aby se naučil to co má. Prožil si život se vším co mu ukládá do vínku jeho osud. Z duchovního hlediska ani jeden z nás nedospěl. Opravdu jste již anděly? Zatím jsem nikoho z křídli, myslím tím na fyzické úrovni, nepotkala. Šlapeme vzhůru a tím se z nás možná příště andělé stanou. Všichni z duchovního hlediska jsou děti. Někteří navštěvují školku, jiní stojí na prahu dospělosti a tím mají blíže k procesu zvaném osvícení. Tak proč učitel má pocit, že nemá zodpovědnost? „ Jsi starší tak dohlídni na sourozence," tuhle větu zná každý. Ale pokud jste učitelé, tak o to více máte odpovědnosti za děti které jdou po cestě. Je to jako v životě. Vedeme děti do školy. Před školou jsme odpovědnými rodiči my. Ve chvíli, kdy dítě překročí práh školy, nese odpovědnost učitel. To samé je učitel na cestě duchovní, kde je žák také hluchý a slepý a hlavně lačný po vzdělání.

Dobrý učitel, nebo starší sourozenec, nás také učí a vede tak, abychom nespadly, nebo si nenatloukli. Zkrátka je to starší sestra, nebo bratr, který na nás dohlíží, když rodiče nemají čas. Jdeme vzhůru.

Někdo jde napřed a šlape po cestě sám. Ve chvíli kdy něco zná, pasuje se do role toho kdo ví víc. Budiž, proč ne. Ale pokud řekne tomu, kdo nedošel ani do poloviny cesty svého poznání, že on sám musí přebrat odpovědnost za svůj život a on to udělá, může to u spousty duchovních žáčků skončit tak, jak jsem již mockrát viděla.  Na psychiatrických léčebnách, nebo a znovu říkám bohužel i sebevraždou. Dost silné kafe a pak je každá rada drahá.  Musíme přebrat odpovědnost všichni. Teprve pak to má ten správný směr. Ti kdož hledají musí vědět,  kam jdou a ke komu. To umíme, vždyť nejsme zbaveni svéprávnosti. Jste myslícími lidmi. Ten kdo mě povede, abych více znal je člověk, který přebírá zodpovědnost za to, že mě něco naučí. Dovede mě tam kam mířím ve svém duchovním vývoji. Ve chvíli kdy mi předá to co má, jdu dál a jednoho dne se oba stejně vzdělaní potkáme. A nakonec zjistíte, že ti kdo jsou opravdovými učiteli bez  papírů, certifikátů, a jiných značek kvality jsou někde jinde. Předešli nás a jsou již dospělý. Ten kdo vnímá svět, jak říkám za oponou, někdy nahlas slyší jejich smích. Nesmějí se lidské hlouposti, tu oni chápou jako nevědoucnost. Ale nad lidskou ješitností. Zkuste si představit dítě  v plenkách jak křičí, že všechno umí. Tak nás oni občas vidí. A tak nebuďte dětmi, staňte se studenty a staršími sourozenci. V té chvíli lidstvo pochopí,  že je čas napravit i náš postoj vůči tomu, kdo nás z duchovního hlediska vede a má s námi trpělivost. To je pokora a odpovědnost.

Na závěr. Ten kdo je víš, ten nese větší a těší díl odpovědnosti, tudíž je pokornější , neboť ví co slz a úsilí musí nejen on, ale bytosti které ho vedou, vynaložit k tomu aby dospěl.

Svatými nejsme a s křídli tu nikdo zatím na zemi nešustí. Pravý král nenosí moudrost v koruně, která zdobí jeho hlavu. Pravý král má moudrost v hlavě.

Komentáře


, ODPOVĚDNOST ZA SEBE I odpovědět

Děkuji za příspěvek. Na toto téma jsem otevřela diskuzi v kolonce fórum. Děkuji a pište Zdena

, - odpovědět

Každý člověk má odpovědnost sám za sebe. Podstatou člověka je duch, ne tedy tělo, které je jen obal pro ducha, aby mohl žít zde na zemi, ani rozum, který má být podřízen citu. Duch přichází na zemi z Duchovna, aby na Zemi došel k poznání, moudrosti, osvícení, aby se pak vrátil zpět do Duchovna - ráje. Nic ale není náhoda, nevědomý duch při sestupování různými úrovněmi astrálu je těmito úrovněmi ovlivňován a vybírá si, co se mu líbí, co je mu bližší. Na Zemi pak čeká na příležitost, aby se vtělil do těla dítěte budoucí matky. To se stává přibližně v polovině těhotenství a projeví se prvními pohyby dítěte. Duch si vybírá dobu, kdy se zde na Zemi, jako člověk narodí, vybírá si i zemi, národ a rodinu. Opakuji, že každý člověk má odpovědnost sám za sebe, pokud má děti, má odpovědnost je vychovat k samostatnosti. Připojím citát z jedné knihy: ,,Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Přicházejí vaším prostřednictvím, ale nikoliv z vás a i když jsou s vámi, nepatří vám. Můžete jim věnovat svoji lásku, nikoliv však své myšlenky, neboť oni mají myšlenky vlastní. Můžete poskytnout příbytek jejím tělům, nikoliv však jejím duchům. Můžete se snažit být jako oni, nesnažte se však , aby oni byli jako vy.,, konec citátu. Aby se duch mohl vrátit zpět do duchovna, na to mnohdy jeden život zde na Zemi nestačí. Další život zde na Zemi má ale výběrem omezen, neboť si musí odčinit to, co v minulém životě způsobil. Mnoho duchů se ale do ráje nedostane nikdy. Aby člověk dosáhl moudrosti, vždy musí uvažovat, mluvit a dělat vždy tak, jak mu radí jeho cit, protože citem se projevuje jeho duch. Řídit se citem může se někomu zdát jako hloupost. Rozum je projev mozku a pokud člověk nechá, aby rozum byl nadřazen citu, pak udělal velkou chybu. Řídit se citem také znamená mít své duchovní srdce stále otevřené a přijímat vše, co k nám přichází, to dobré i to špatné, neznamená to ovšem, abychom si nechali vše líbit. Člověk s otevřeným srdcem vždy pozná druhého člověka, jaký skutečně ten dotyčný člověk je, to jen rozum se mnohdy nechá obelstít přetvářkou a lží. A na závěr to nejdůležitější, Člověk musí mít v tom svém duchovním srdci, které má uprostřed hrudi vždy a na prvém místě Boha. Všichni lidé touží po Bohu, i když na něho někteří dávno zapoměli, protože se nechali vést rozumem, ale když je jim zle i oni si na Boha vzpomenou a prosí jej o pomoc.
Zdeněk


ranktrackr.net