Kategorie: Články

Záhady v nás a jak je objevit...

 Každý člověk po něčem touží, každý má nějaká skrytá přání, o kterých nemluví. Zkrátka jsme tu a každý je malinko jiný. Ve svém nitru nosíme vše, co nás odlišuje.

Lidské tělo je první věc, kterou tady dole vnímáme. Je indikátorem a hlavně vrchním hlásičem toho, jak se cítí naše nitro nebo to můžeme nazvat duší. Název není důležitý. Důležitější je objevit to, co mě bolí a trápí, co mě nutí dělat věci, které nechci. Proč neumím odpovědět a proč někdy mluvím moc? Jsme tu, abychom se to, co jsme nezvládli jindy, naučili teď.

Ti, kteří první objevili svoji duši, věděli, že duše je součástí bytosti zvané člověk. Vždyť i psychologický náhled na duši je odvozený od tohoto pohledu. Psychologie řeší problém v konečné fázi. Tedy problém, který vyšel na povrch a je už viditelný. Myslím tím, že  duševní nemoc je projevem špatného zacházení s naší duší a může se projevit i ve zdraví fyzickém. Podotýkám může být, neboť jsou věci, které nám brání prožít život kvalitně a přesto nevíme, kde děláme chybu. Jsou to jednotlivé nitky, které utvářejí náš vnitřní svět.

Tomuto světu občas nerozumíme, jsme rozpačití ho poznat. Strach je v nás někdy silnější.

Řešíme věci našeho těla až ve chvíli, kdy udeří nemoc a nebo hlubokého přesvědčení, že se sebou máme něco dělat. Dnes už máme dostatek nejen návodů, ale i dostatek materiálů, jak pomoci duši i tělu. V nás je uloženo vše. Nejen genetický kód, na který se z hlediska duše váže náš plán života.Ten, kdo umí nazírat, ten ví, že znát například zátěž genetických poruch v rodině je právě v první řadě záležitostí duše.

A teď, jak zátěž objevit a například v rodině zastavit. Nebudu vám dávat návod. Výsledek hledání je pokaždé jiný. Podstata je právě v tom, že co člověk, to jiný náhled na nemoc. Tedy řešení je skryté jinde. Nahlížet do své duše můžete sami, a nebo s pomocí druhých. Duše je studnou nejvyššího poznání sebe sama. To není osvícení, o kterém se často mluví. Poznat sám sebe a sjednotit duši a tělo je známkou zdraví jak fyzického tak duševního. Vím z vlastní zkušenosti, že je to někdy dřina. Výsledkem ale je, že už znám svoje chyby, znám své slabé stránky, ale vím, kde naopak můžu říci, že to vím a umím. To není výsledek práce někoho jiného, ale mě samotné. Tím chci jenom říci, že toto umění je skryto v každém člověku.

Jsou lidičky nemající chuť něco měnit, i to je správně. Zřejmě není v tomto životě úkolem hledat, co je podstatou jejich problému. Někdy se mají jen naučit žít úplně obyčejný život. Mají se učit základní věci jako je starat se o rodinu. Nebo naučit se hospodařit s tím, co je okolo nich samotných. I takový obyčejný život je pro někoho velice těžký. Pak jsou lidé, kteří už pokukují jinam a stále nevědí, co by to mohlo být. I to je v pořádku. To jsou duše, které se mají naučit zvídavosti a hledání pravdy. A nakonec jsou tací, kteří už koukají, že něco JE a samozřejmě se snaží prohlubovat své znalosti toho, co objevili.

Při další cestě  - jak říkám vzhůru - jsou občas zastaveni a emoce v nich skryté vysílají signál.

Objeví se problém, který je někdy skrytý v těle, někdy v duši, ale mnohem častěji je někde mnohem výš. To, že se naučíme rozmotávat tady dole, neznamená, že máme vyhráno. Hranice našeho opravdového poznání je mnohem výš. Pokud odstraníme tady dole emoce, které nás trápí, můžeme jít dál poznávat odkud se vzaly? Jak hluboko jsou a jakou ránu v nás zanechaly?

Poznání těla a naší duše v té základní tedy pozemské formě není žadné skryté umění. Je to o mě, o vás, zkrátka o člověku. Naše emoce, city, strachy, bolístky mají v našem těle určitá místa, kde jsou nejčastěji ukryta. Je spousta lidí, kteří vědí, kde je hledat. Umění po vyhledání je řešit není těžké, je to zase jenom o duši, těle a povahových rysech člověka. Pokud si vše spojíte, najdete problém a dokážete ho i řešit. Na této práci je úžasné, že vše do sebe zapadá. Má to v sobě víc logiky, než se nám může zdát. Pokud objevíte děj a víte co a jak, posune vás to dál.

Je svět tady dole a je svět i výš - někdo řekne za hranicí reality, jiný řekne - tam nahoře. Je to jedno. Jednoduše pokud odstraníte to, co máte tady dole, posunete se výš. Myslím tím poznání, neboť svět je i za hranicí. Stále jste nohama na zemi, jenom máte jiný a přesnější náhled na věci kolem vás.

Lidičky, jenž šlapou výš, objeví svět, kde je nejen více pravdy, ale i věcí k řešení. Dnes základní duchovní svět učí znát 7 čaker, ale ono jich je mnohem víc. Každá z nich má své místo, svoji souvislost, jak s tělem, tak s vyšším a hlubším poznáním svého já. Vše je propojeno, vše má své místo. Ale například už tady dole v těle se můžete dozvědět, kde se skrývá intuice, kde naše ego, i  kde máme uložené informace o tom, s kým na duchovní rovině pracujeme. Vše a mnohem víc je ukryté při hlubším poznání již tady dole na těle. To je základ, a pak teprve se kráčí dál. Pořád jste nohama na zemi a najednou zjistíte, že i výš je intuice, ego. Učíte se formovat, učíte se, jak má vypadat to, co nazýváme duší. Vyšší poznání znamená pro nás to, že už nejsme slepci, chápeme souvislosti a dokonce můžeme měnit i děj tohoto poznání.

Teď někdo z vás vysloví, že není možné měnit osud, ale věřte, že to jde. Pokud splníte podmínky svého poznání a posunu do vyšších hladin jiným způsobem než špatným osudem, je možno poprosit a naformovat věci tak, že lze jenom laicky vyslovit, že osud lze upravit a poznání toho, co by jste zažili a měli pochopit nakonec přijde, ale mírnější formou. Dnes se stalo modní záležitostí rozvazování karmických uzlů. Někdy je to proto, že se bojíme, co bude, někdy proto, že sami si nejsme jistí, jestli to umíme a někdy - a to je to nejhorší - máme pocit, že se toho zbavíme, aniž bychom znali podstatu. Přitom poznáním duše tady na zemi (a nemusíte chodit vysoko) si můžete sami dojít k těmto informacím.Ukrývají se v jedné části nitra ve vás i okolo vás. Není to žádná záhada, je to poznání, že něco můžu sama.

Jsou nižší a vyšší roviny duše. Víte kde jsou? Kde začíná jedna a pak druhá? Jste celek, tak proč se dělíte? Vy jste dole i nahoře, vy jste jeden člověk, jedna bytost, jedna duše. Představte si dům o dvaceti patrech a teď si ta patra spojte do obrazu stojícího člověka. Je v celku? Ano je, jinak by mu chyběl vršek nebo by neměl základy. Jediné, co se může objevit, je to, že na jednotlivých patrech může být tma. A kdo myslíte, že tam bude svítit, když barák je váš? Mohu já nebo někdo jiný rozsvěcet? Má odpověď je, že rozsvěcet nebudu, ale podám návod, kde jsou ukryté vypínače. Pokud je něco, co je těžší a nebo bolí, má člověk navíc odstřižené dráty od toho vypínače. Tak na to už zavoláme toho, kdo je opraví a já nebudu fušovat do práce andělů a pasovat se do role opraváře. Jediné, co můžu, je být šťastná, že to vidím a mohu to říci tomu, kdo tam má zatím tmu.

Poznání spočívá v tom, že znám duši, tělo, dovedu odezírat, spojit si vše do logického vysvětlení a tím najít i důvod například mé nemoci nebo zaváhání na cestě za poznáním, že  celek je nedělitelný .

Na závěr.

Nedělte to, co není odděleno. Dolů jdeme v celku. Naučme se rozsvěcet. Říkáme, že jdeme cestou světla, tak ho vezměte do rukou a kráčejte neohroženě za poznáním sebe a tím i podstaty toho, co je vlastně duše.  Neučme se o oddělenosti, ale učme se o celistvosti.

Komentáře


Nebyly přidány žádné komentáře.

ranktrackr.net