Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Každý člověk má víru, někdo věří moci peněz, jiný kariéře, slávě , nebo své rodině. Pokud budeme uvažovat o duchovní cestě a víře v Boha, tedy v Lásku, Pravdu a Spravedlnost, pak nějaký strach, že nás přátelé budou soudit za tuto cestu, kterou jsme si vybrali, je naprosto zbytečný. Tito ,, přátelé ,, nemohou být našimi přáteli, protože se to samo vylučuje. Život nám vždy umožní setkat se s lidmi, kteří jdou stejným směrem, je to dáno jedním z Božích zákonů, zákonem Stejnorodosti.
Zdeněk
Žijeme ve vyjmečné době, souhlasím s vámi, že na lidi ale i na celou Zemi bude působit zvýšená energie přicházející z vyšších oblastí Stvoření.
Osvícení je moudrost a té člověk dosáhne jedině tím, že bude uvažovat, mluvit i konat vždy tak, jak mu radí jeho srdce. Vhodný pro pochopení je film Mrazík, kdy Ivan měl hlavu medvěda a chtěl po kouzelném dědečkovi radu, jak se této kletby zbavit. Dědeček mu vysvětlil, jak byl pyšný a sobecký, měl rád jen sám sebe a tak se Ivan rozhodl, řekl: ,, dobře tedy, půjdu a budu dělat dobré skutky,,..dědeček zesmutněl a tiše dodal: ,, nic jsi nepochopil, vůbec nic,, .. Dobré skutky, které se rozhodl dělat podle svého rozumu, neměly žádnou cenu. Kouzlo pominulo až ve chvíli, když začal jednat podle svého citu, když uviděl hůl slepé babičky a rozhodl se hůl jí odnést. Tolik o filmu. Když člověk povýší rozum nad cit, sešel z cesty k moudrosti, někdo se na ní vrátí, někdo ji již nikdy nenalezne.
Cesta k moudrosti, nebo-li k osvícení je přímá a je-li rovná, nebo plná kamenů a bodláků, to záleží na každém člověku, jak si tuto cestu připravil.
Zdeněk
Všechno je jinak, než-li si myslíme. Protože myšlením vytváříme představy (iluze), které bývají mnohdy opakem pravdy. Pravda je jen jedna a to je Bůh. Kdo dokáže vnímat a dotazovat se na cokoliv ze Světla, zná odpověď na vše. Nemám peníze, ale jsem bohatý, protože vím, že to tak je.
„Pánbůh nadělil každému, podle svého uvážení." Krásná jednoduchá věta, která zazněla v jednom českém filmu.
Ona ale na duchovní rovině opravdu platí.
Takto začíná předešlý příspěvek. S tím já ale nemohu souhlasit. Mám na to jiný názor, zatím jen názor, až to budu mít plně prožité, bude to i pro mne pravda. Bůh nerozhoduje, kdo a co dostane. Bůh stvořil celé Stvoření, to má mnoho úrovní a ve všech těchto úrovních , včetně té hrubohmotné, což je život zde na Zemi platí stejné zákony, jsou to Boží zákony. Každému se dostává to, o co usiluje a také, každý sklidí to, co zasel. Pokud někdo touží po penězích, majetku, moci, slávě a pod tzn, touží po hmotě, zůstane k ní připoután a to jej táhne dolů. Mít mnoho peněz není špatné, záleží k čemu je použijeme, můžeme je využít třeba k podnikání a umožnit tak obživu mnoha lidem. Jak jsem již jednou psal, kdo povýší moc, slávu, peníze, sebe, nebo někoho jiného, tedy hmotu nad Boha, tak takový člověk odsoudil sám sebe, neboť Bůh nikoho netrestá, každý se božími zákony soudí sám. Existuje jen jedna energie a to od Boha, tato energie je nevyčerpatelná. Toto Světlo může čerpat každý. Někteří lidé ji mohou i předávat, musí si ale uvědomit, že jsou pouhými prostředníky. Aby si tuto energii mohli do svého srdce i celého těla brát, musí mít své srdce otevřené a mít v něm úctu, lásku a pokoru k Bohu.
Zdeněk
Každý člověk má odpovědnost sám za sebe. Podstatou člověka je duch, ne tedy tělo, které je jen obal pro ducha, aby mohl žít zde na zemi, ani rozum, který má být podřízen citu. Duch přichází na zemi z Duchovna, aby na Zemi došel k poznání, moudrosti, osvícení, aby se pak vrátil zpět do Duchovna - ráje. Nic ale není náhoda, nevědomý duch při sestupování různými úrovněmi astrálu je těmito úrovněmi ovlivňován a vybírá si, co se mu líbí, co je mu bližší. Na Zemi pak čeká na příležitost, aby se vtělil do těla dítěte budoucí matky. To se stává přibližně v polovině těhotenství a projeví se prvními pohyby dítěte. Duch si vybírá dobu, kdy se zde na Zemi, jako člověk narodí, vybírá si i zemi, národ a rodinu. Opakuji, že každý člověk má odpovědnost sám za sebe, pokud má děti, má odpovědnost je vychovat k samostatnosti. Připojím citát z jedné knihy: ,,Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Přicházejí vaším prostřednictvím, ale nikoliv z vás a i když jsou s vámi, nepatří vám. Můžete jim věnovat svoji lásku, nikoliv však své myšlenky, neboť oni mají myšlenky vlastní. Můžete poskytnout příbytek jejím tělům, nikoliv však jejím duchům. Můžete se snažit být jako oni, nesnažte se však , aby oni byli jako vy.,, konec citátu. Aby se duch mohl vrátit zpět do duchovna, na to mnohdy jeden život zde na Zemi nestačí. Další život zde na Zemi má ale výběrem omezen, neboť si musí odčinit to, co v minulém životě způsobil. Mnoho duchů se ale do ráje nedostane nikdy. Aby člověk dosáhl moudrosti, vždy musí uvažovat, mluvit a dělat vždy tak, jak mu radí jeho cit, protože citem se projevuje jeho duch. Řídit se citem může se někomu zdát jako hloupost. Rozum je projev mozku a pokud člověk nechá, aby rozum byl nadřazen citu, pak udělal velkou chybu. Řídit se citem také znamená mít své duchovní srdce stále otevřené a přijímat vše, co k nám přichází, to dobré i to špatné, neznamená to ovšem, abychom si nechali vše líbit. Člověk s otevřeným srdcem vždy pozná druhého člověka, jaký skutečně ten dotyčný člověk je, to jen rozum se mnohdy nechá obelstít přetvářkou a lží. A na závěr to nejdůležitější, Člověk musí mít v tom svém duchovním srdci, které má uprostřed hrudi vždy a na prvém místě Boha. Všichni lidé touží po Bohu, i když na něho někteří dávno zapoměli, protože se nechali vést rozumem, ale když je jim zle i oni si na Boha vzpomenou a prosí jej o pomoc.
Zdeněk